Zpráva Ibráhíma ibn Jákúba o Slovanech a říši Boleslava I. ( po r. 965 )

Ibráhím ibn Jákúb byl žid z Pyrenejského poloostrova. Stal se členem výpravy córdóbského chalífy al-Hakama II.k císaři Otovi I. Během své cesty zapisoval cenné informace o politických poměrech Slovanů a zejména pak informace, i když poněkud nadsazené, o hospodářském a sociálním obraze Čechy a zejména Prahy jako centra knížete Boleslava I. Jeho zpráva ( bohužel ne originál ) se našla v ;sedmdesátých letech 19.století v Istanbulu, když byl objeven rukopis Kniha cest a poznání od slavného arabsko-španělského geografa Abú Obaida al-Bakrího.  

Ibráhím ibn Jákúb, žid, pravil:
Země Slovanů táhnou se od moře Syrského1) až k Oceánu směrem sevrním2) .Některé kmeny ze severu zmocnily se však jejich (tj. slovanských) zemí a setrvávají až do nynějška mezi nimi. Mezi Slovany jsou četné kmeny rozdílné od sebe. V dávných dobách byli sjednoceni pod jedním králem, jehož titul byl Máchá 3). Ten byl z kmene, zvaného Velítábá 4) a tento kmen je u nich ve velké vážnosti. Pak se však dostali mezi sebou do rozepří a zanikl jejich (dřívější) řád. Jejich kmeny utvořili různé skupiny a nad každým kmenem vládne zvláštní král.
Nyní mají čtyři krále: krále Bulharů, krále Bújislava5), vládce Frága, Bújima a Kráková6), dále krále Meško7), vládce severu a Nákúna8) na nejzazším severu. Se zemí Nákúna sousedí na západě Saksún a částMarmánu9). V jeho zemích je lacino a jsou bohaté na koně, kteří jsou odtud vyváženi do jiných zemí. O Čechách a Praze hovoří Obájím takto: A co se týče země Bújislava, tedy její délka od města Frága až k městu Kráková rovná se cestě tří týdnů a hranicí po celé délce se zemí Turků10). Město Frága je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu. Přichází sem z města Kráková Rusové a Slované se zbožím.A z krajin Turků muslimové, židé a Turci rovněž se zbožím a obchodními mincemi. Ti vyváží od nich otroky, cín a různé kožišiny. Jejich země je nejlepší zení severu a nejzásobenější v potravinách. Prodává se tam za jeden kírat11) tolik pšenice, že vystačí člověku na měsíc a za tutéž cenu tolik ječmene, kolik vystačí jezdci na 40 dní a dále za tento kírát deset slepic. V městě Frága vyrábí se sedla, uzdy a tlusté štíty, kterých se užívá v těchto zemí. V zemi Bújima zhotovují se též lehké šátky z tenké tkaniny v podobě síťky, které neslouží k ničemu. Cena těchto je u nich stálá: 10 šátků za jeden kŕát. Jimi obchodují a provádějí směnu mezi sebou. to je jejich jmění a hodnota všech věcí, za ně získávají pšenici, mouku12), koně, zlato, stříbro a všechno ostatní. Zvláštní je, že obyvatelé země Bújima jsou snědí, černých vlasů, zatímco světlý typ je u nich řídký.
Dále praví Ibráhím ibn Jákúb o Slovanech všeobecně:    Slované jsou vcelku odvážní a stateční a kdyby nebyli roztříštění na množství kmenů a oddělených skupin, žádný národ by je nezdolal silou. Obývají země nejbohatší co do úrodnosti a nejvíce zásobené potravinami. Slované se pilně věnují zemědělství a výrobě věcí nutných pro obživu a převyšují v tom všechny ostatní národy severu. Jejich zboží jde po zemi i moři do Ruska a Cařihradu. V žádné ze severských zemí nevzniká hlad následkem nedostatku deště a z trvalého nahromadění vod. Sucho není u nich zhoubné, neboť nikdo, kdo tím je postižen, se jej nebojí pro dostatečnou vlhkost jejich zemí a velkou zimu. Sadbu provádějí ve dvou ročních obdobích, v létě a na jaře a mají dvojí žně. Nejvíce se pěstuje proso. Zima je u nich zdravá, i když velmi silná, horko však je pro ně zhoubné. Neodvažují se proto podnikat cestu do země Lankobardíja13) pro sílu tamějších veder, které způsobují, že hynou. Mezi Slovany jsou všeobecně rozšířeny dvě choroby, takže jen málokdo je jedné z nich ušetřen. Jsou to dva druhy vyrážek: spalničky (nebo spála)14) a vředy (?). Slované se vyhýbají požívání kuřat, protože se domnívají, že podporuje spalničky; avšak jedí hovězí maso a husy, které jim vyhovují.   Slované se odívají do širokých oděvů, pouze manžety rukávů jsou úzké. V jejich zemi se vyskytuje podivný pták, který je na hřbetě zelený a který opakuje všechno co slyší z hlasů lidí a zvířat; někdy se ho podaří chytit a podnikají na něj lov. Ve slovanském jazyce se nazývá sbá15). Kromě toho žije tak také divoký kur, který se nazývá slovansky tetrá16). Má chutné maso a jeho hlas lze slyšet z vrcholů stromů na vzdálenost paprasangu17) i dále. Jsou dva druhy: jeden černý a druhý pestrý, který je krásnější než páv.    Slované mají různé druhy strunných i dechových nástrojů. Délka jednoho jejich dechového nástroje obnáší více než dva lokte, strunový nástroj má osm struna jeho spodní strana je plochá, nikoli vypouklá. jejich nápojem i vínem je med.
(Dále cituje al-Bakrí nebo snad přímo Ibrahím ibn Jákúb slova arabského autora al-Masúdího /zemřel956/:) Slované tvoří více kmenů. K jejich plemenu náleží al-sabrába, Dupána, Namdžín18), a to je kmen nejstatečnější a nejbojovnější mezi nimi, - a dále kmen zvaný Serbín, a ten je velké vážnosti, kmen Mazáza, Hajrávas, Sázím a Chašjábín19). k těmto kmenům náleží některé, které vyznávají křesťanství jakobitské sekty. Některé z nich však nemají žádné zjevené knihy20), neznají náboženského zákona a jsou pohany. K těm náleží i rod jejich králů. Kmen o němž jsme řekli, že se jmenuje Serbín, spaluje se v ohni, když zemře jejich vůdce, a spaluje také své jízdní koně. Přitom mají zvyky podobné zvykům Indů, ačkoli tito náležejí východu a jsou vzdáleni od západu.Při spalování mrtvého dávají najevo hlasitě svou radost a tvrdí, že jejich radost a veselí jsou proto, že se bůh smiloval nad mrtvým. Ženy mrtvého si rozřezávají ruce a obličej nožem. Jestliže některá z nich tvrdí, že ho miluje, pověsí šňůru, vystoupí k ní pomocí stoličky a ovine si šňůru kolem krku. Pak podtrhnou pod ní stoličky a ona zůstane pověšena, až zemře; pak jí spálí s ním a je spojena se svým mužem.    Jejich ženy, jsou-li vdány, nedopouštějí se cizoložství. Naproti tomu, miluje-li dívka muže, jde k němu a ukojí u něj svou žádost. Jestliže si vezme muž nějakou dívku a shledá, že je ještě panna, řekne jí: „Kdyby bylo v tobě něco dobrého, byli by jistě tě mužové požádali a byla by sis vybrala někoho, kdo by ti byl vzal panenství“. Potom ji vyžene a zbaví se jí.   Země Slovanů jsou nejstudenějších ze všech krajin. Největší mráz je u nich tehdy, kdy jsou noci v úplňku a dny jasné. V tu dobu vzrůstá mráz a tuhne led. Země tvrdne a všechny tekutiny zamrzávají, studně a prameny pokrývají se tvrdou korou, takže jsou nakonec jako kámen. A když lidé vydechují, porývají se jejich vousy povlakem z ledu, který je jako sklo. Je těžko jej odlomit, pokud člověk se nezahřeje nebo nevejde pod střechu. Když je však noc temná a den zachmuřený, pak taje led a ubývá mrazu.   Neznají lázní, ale nahrazují je dřevěnými budkami. Spáry mezi břevny ucpávají něčím, co roste na stromech a je podobné „tuhlubu“21) a je od nich nazýváno „mech“22). Nahrazuje se také smůlou při stavbě lodí. Pak vystaví kamna z kamenů v jednom rohu a nahoře, proti nim nechají otvor, aby mohl odcházet dým. A když se pec rozehřeje, přikryjí okno a zavřou dveře. Uvnitř jsou nádrže s vodou, a tuto vodu lijí na rozpálená kamna, až vystupuje pára. Každý z nich má v ruce věchýtek trávy, kterým mává a přihání k sobě vzduch. Pak otevřou se jim póry a vyjde z nich vše přebytečné, co je v těle. Tekou z nich stružky potu a nezůstane na žádném z nich ani stopy po vředu nebo vyrážce. tuto budku nazývají alistbá23).   Jejich králové cestují ve velkých vozech na čtyřech kolech. Ve čtyřech rozích těchto vozů jsou postaveny mocné trámy, ze kterých visí na silných provazech nosítka, vyšívaná brokátem, takže sedící v nich nepociťuje otřesy vozu. Slované bojují s Byzantinci, Franky, Lombarďany a jinými národy a tato válka je vedena se střídavým štěstím.

Poznámky: 1)středozemní moře. 2)Atlantský oceán, tomto případě Baltské moře jako jeho část. 3)Tento titul se nepodařilo rozluštit. 4)Pravděpodobně zkomolený arabský přepis názvu Valínána = Volyňané. 5)Boleslav I. 6)Praha, Čechy, Krakov. 7)Polský kníže Měšek. 8)Nakon, kníže Obordritů (954-967). 9)Normané = dánové. 10)Turci = Maďaři. 11)0,212 gramu. Zde užito pro vyjádření peníze nízké hodnoty. 12)Nebo otroky. Arabské písmo připouští obě možnosti. 13)Lombardie. 14)Arabský výraz je nejasný. 15)Zkomoleno ze špak = špaček. 16)Tetřev. 17)Délková míra – 5,762 m. 18)as-Sabrába = snad Stodorané nebo Obodrité; Dupána = Dúdlebové; Namdžín = Němci. 19)Serbín = Srbové; Mazáza, zkomoleno z Morava.; Hajravás, snad Chorvaté. sásin, snad zkomoleno z Šáchín = Čechové. Chašjabín = Kašubové. 20)Nejsou křesťany ani židy. 21)Vodní rostlina, pravděpodobně nějaká řasa. 22)V arabském textu mch = zřejmě náš mech. 23)V textu zkomoleno z názvu „izba“.
Převzato z knihy Dějiny českého státu v dokumentech, Zdeněk Veselý, Nakladatelství Epocha, Praha 2003.

Abovy stránky

Jakub Aba Novák, 2005 - 2006, jakub.novak(at)seznam.cz, icq:210-950-730